KYTOVCI.wz.cz

Podřád: Odontoceti - ozubení

Běluha (Delphinapterus leucas)

Jejich průměrná délka se pohybuje kolem 4,5 metru, někteří jedinci však mohou dorůst až 6 metrů a váží 1 200 kg. Jsou draví a čelisti mají proto vybaveny ostrými zuby. Nemohou však lovit kořist větší než 3 kg. Charakteristickým znakem, který dal běluze jméno, je její barva, celý živočich je krásně sněhově bílý. Pouze mláďata jsou šedá, svou typickou barvu získávají až ve čtyřech letech. V Severní Americe probíhá jižní hranice rozšíření běluh v Quebecu, v ústí řeky sv. Vavřince. Voda této řeky je slaná mnoho desítek kilometrů do vnitrozemí. Navíc se v této oblasti dostává na povrch studený mořský Labradorský proud, který sebou nese plno živin, okysličená voda je bohatá na plankton. Ten stojí na počátku pestrého a bohatého potravinového řetězce, na jeho konci se objevují velcí masožravci, např. běluhy.

Všichni ozubení kytovci mají kuželovité zuby, nerozlišitelné na špičáky, řezáky apod. Běluha má zuby v mládí také špičaté, v dásni lehce zahnuté, dlouhé asi 58 mm a v průměru měřící 20 mm. V pozdějších letech má však v korunkách lžícovité vyhloubené plošky. Vznikají tím, že běluhy svou oblíbenou potravu - živočichy mořského dna - z písku a bahna vybírají zuby. Vypadá to, jako by se prokousávaly mořským dnem. Proto mají také na špičkách zubů vydatně zesílenou sklovinu. Na vzduchu je běluha stejně jako ostatní kytovci krátkozraká, ve vodě však vidí výborně, i když má překvapivě malé oči - mají jen 35 x 20 mm. Běluha je barvoslepá, má však v sítnici 150 000 tyčinek na 1 mm2. Při rozhlížení na vzduchu chrání oči hustý výměšek, který v silné vrstvě oko zavlaží. V kalné vodě nebo v polární noci je ovšem sebelepší zrak málo platný. Proto má běluha dokonalou echolokaci, která daleko zastiňuje netopýry. Slyší-li člověk zvuk nejvýše o 20 kHz, pak běluha slyší ultrazvuk o 200 kHz. Běluha dovede vydávat zvuky, které se skládají z cvakání (12 - 15 kHz), hvízdání (3,45 - 9 kHz), trylkování (4 kHz), troubení (13 kHz), klapání čelistmi a zpěv (1,28 - 12 kHz). Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar tzv. meloun.

Žijí v malých skupinách, nejčastěji to bývají stádečka složená ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.

Běluha Běluha

© Magda Vlachová