Jste již pocitadlo návštěvníkem.
Poslední aktualizace: 15. 1. 2005
Magda Vlachová
Valid XHTML 1.0! Valid CSS!

KYTOVCI.wz.cz

Vývoj

Kdopak dnes ví, proč se to stalo. Někdy v dávné minulosti, jistě více než před 55 miliony let, se jeden z prapředků kopytníků splašil. Kdopak dnes ví, co ho to napadlo, ale postupně se přizpůsobil životu ve vodě až do té míry, že bez ní již není schopen života. Překvapivě se jeho tělo začalo podobat stále více tělu ryb. Přední končetiny se přeměnily v ploutvovité útvary, zadní pak až na rudimentální zbytky zmizely úplně. Radikálně se změnil chrup (nebo u některých druhů i úplně vymizel). Kompletně se také změnila stavba cévní, dýchací, nervové a smyslové soustavy. Kytovci a jejich budoucí potomci přišli i o čich a další schopnosti, ale na druhé straně získali mnoho nových, které si vyžádalo prostředí, v němž žijí. O nejstarších kytovcích se dá říci, že vypadali jako takové středně velké zubaté rybičky, i když trochu jinak než například dnešní delfíni nebo kosatky. Ti mají chrup značně modifikovaný a navíc monodontní – každý zub je stejný.

hmotnost kytovcuNejstarším známým zástupcem kytovců je rod Anglocetus ze starších třetihor Anglie. Mnoho o něm nevíme a daleko více informací máme až o něco mladším rodu Cetacea. Oba ovšem ještě měli k dnešní podobě "rybám podobných savcům" daleko. Pořád měli zachovány v nějaké formě zadní končetiny a snad byli schopni žít obojživelným způsobem (obdobně jako dnešnítuleni nebo lachtani). Opravdovým dědečkem kytovců v podobě, jaké jednes známe, byl až Brasiosaurus, který obýval naši planetu před asi 40 miliony let. Ovšem i tento druh měl zuby stále členěné na několik typů. Se svou velikostí mezi 16 až 20 metry se dnešním největším kytovcům nemohl velikostí rovnat. Uznejte sami, 5500 až 8000 kg není nic moc. Velikost recentních druhů dokonce přesahuje cokoliv, co tu již bylo. Lidé se často podivují nad velikostí druhohorních plazů. Ačkoliv někteří dinosauři dosahovali rozměrů více než úctyhodných, oproti plejtváku obrovskému to byli hotoví trpaslíci. Jak můžete vidět na obrázku, který porovnává hmotnosti některých kytovců, Brachiosaurus (neplést s Brasiosaurem, jehož název je jedním velkým omylem), který byl jedním z největších ještěrů své doby, má co dohánět (a to u obou plejtváků i vorvaně nejsou uváděny žádné rekordní hodnoty).

Nejdůležitější však je Protocetus, nalezený už v roce 1904 v Egyptě. Bylo to zvíře zřejmě obojživelné, které ještě nepozbylo zadní končetiny. O málo později, ve svrchním eocénu, se však již objevil Protozeuglodon, kolos dlouhý 19 metrů a těžký přibližně dvacet tun. Ten už měl velmi dlouhý ocas a zakrnělé zadní končetiny, zatímco přední se změnily ve výkonné ploutve. Protocetus, zeuglodon (rod Basilosaurus), Durodon a další se řadí do vymřelého podřádu Archaeoceti (vymřeli v miocénu).

Současně se zuglodonty se objevili i první ozubení kytovci (Odocenti). Ve spodním miocénu, tedy v době, kdy prakytovci již vymírali, už žil blízký příbuzný dnešního vorvaně a ještě dříve, v oligocénu, i první delfín (před 40 miliony let). V miocénu dosáhli kytovci největšího rozvoje. Paleontologové popsali z té doby více než120 rodů.

Velryby neboli kytovci kosticoví jsou podle mínění palontologů starobylejší, ale první nálezy máme právě až z miocénu a v pliocénu, tedy na konci třetihor, zhruba před pěti miliony lety, se teprve objevují dnešní rody Balaena a Balaenoptera (velryba a plejtvák).

Evoluce kytovců procházela řadou postupných fází, kdy se postupně mění původně suchozemský savec na tvora s vnějším tvarem rybovitým. Postupně před 12 až 14 miliony let postupně mizí primitivní formy kytovců, ale současně se stále více prosazují typy velice blízké těm dnešním. Objevují se také dva hlavní směry, které dnes řadíme do samostatných podřádů kosticovců a ozubených kytovců.

Kosticovci postupně přicházejí o zuby, které jsou nahrazovány rohovitými kosticemi. Ty slouží k získávání potravy – množství mikroskopických organismů, jimiž se kosticovci živí. Do tohoto podřádu patří největší druhy, jako jsou plejtváci dosahující ve výjimečných případech až hmotnosti 165 tun a délky téměř 33 metrů. Pro porovnání: třeba slon africký dosahuje výšky až 4 metry a váhy i přes 7 tun.

Rychlost

Svému prostředí se přizpůsobili tak dokonale, že nutný výkon na dosažení rychlosti asi 50 až 60 km za hodinu je asi poloviční oproti nutnému výkonu vynaloženému na dosažení stejné rychlosti například atomové ponorky. Velcí kytovci navíc dovedou překvapivě úsporně využívat energii i pro svůj pohyb. Plejtváci potřebují při rychlosti 20 km za hodinu asi čtyřicetkrát méně energie na 1 kg hmotnosti a 1 km, než potřebuje člověk rychlosti pouhých 10 km za hodinu ve značně příznivějším prostředí, než jsou vodní masy (opět na 1 kg). Při pokusech s modelem delfína se ukázalo, že tento i při stejné velikosti a stejné vynaložené síle plave viditelně pomaleji než delfín skutečný. Ukázalo se, že živý delfín klade svému okolí desetkrát menší odpor než naprosto stejný váhově i tvarově shodný model.

Kůže kytovců je speciálně uzpůsobena tak, že snižuje tření a zabraňuje vzniku turbulencí. Díky tomu například plejtvák musí k při rychlosti 28 km za hodinu vyvinout výkon 7,35 kW. V turbulentním režimu, kdy voda kolem těla vytváří vířivé proudy, by potřeboval 123,5 kW. Rychlost, kterou kytovci mohou vyvinout, může být různá. Pravé velryby neplavou příliš rychle. Většinou ne rychleji než 10 km za hodinu. Delfíni jsou jiní kabrňáci. Ti dosahují rychlosti i přes 50 km za hodinu. Nejrychlejším kytovcem vůbec je plejtvák severní, který může vyvinout rychlost až 65 km za hodinu. Díky rychlosti, kterou se tito tvorové pohybují světovými oceány, je možné vidět i jejich téměř akrobatické výkony – výskoky do výše 5 až 6 metrů s dvojnásobným otečením kolem osy v případě delfína skákavého nebo monstrózní výskoky několik desítek tun těžkých vorvaňů nad hladinu s ohlušujícími pády zpět do vln moře.

kosticovci
Mysticeti kosticovci
odontocenti
Odontoceti ozubení

© Magda Vlachová